Délka řízení závisí na řadě faktorů: zahlcení soudu, náročnost případu, aktivita účastníků (včetně podání opravných prostředků) či vytíženost znalců. Řízení v prvním stupni zpravidla zabere 6 - 30 měsíců, přezkum v následných instancích už je omezenější a proto se nejčastěji pohybuje v rozsahu 6-12 měsíců. Ceké řízení tak může zabrat zpravidla od půl roku do pěti let. Za určitou indikaci délky řízení pak lze považovat judikaturou určené hranice "nepřiměřeně dlouhého" řízení, jímž může být trestní řízení trvající déle než 3 roky a civilní řízení trvající přes 6 let.

Obecně vzato není nutné být v řízení před soudem zastoupen advokátem. Výjimku tvoří řízení o dovolání, kasační stížnosti, řízení před Ústavním soudem a případy tzv. nutné obhajoby v trestních věcech. Zastoupení advokátem ve zbývajících řízeních však doporučujeme, a to zejména proto, že advokát klientovi doporučí nejvhodnější postup k ochraně klientových práv.

Převážně úspěšný účastník řízení má zpravidla právo na náhradu nákladů řízení neúspěšnou protistranou. Výše takto hrazených nákladů se ale stanovuje "paušálem" podle hodnoty sporu a množství úkonů advokáta. Zejména u méně "hodnotných" sporů tak náhrada nemusí pokrýt náklady vynaložené na vedení sporu.

Je nutné odlišit výzvu k plnění (která může být teprve podmínkou vzniku nároku) a následnou předžalobní výzvu, kterou je třeba zaslat alespoň 7 dní před podáním žaloby. Ačkoliv předžalobní výzva není podmínkou podání žaloby, je vhodné ji (nejlépe skrze advokáta) zaslat nejen pro zvýšení šance na dobrovolnou úhradu dluhu, ale i pro vznik nároku na náhradu nákladů úspěšného řízení.

Definice „nesprávného úředního postupu“ je poměrně široká, lze jej však obecně popsat jako porušení závazných pravidel předepsaných právními normami pro jednání orgánu veřejné moci při jeho činnosti, ke které je povinen a oprávněn na základě obecně závazných právních předpisů. U nesprávného úředního postupu se však nejedná se o nezákonné rozhodnutí, ale o postup orgánu, který se v jeho rozhodnutí následně projevil. Často jde o nepřiměřenou délku řízení, kdy je sice vydané rozhodnutí samo o sobě zákonné, doba do jeho vydání však odporuje procesním předpisům či přiměřenosti a účastníkům proto vzniká nárok na odškodnění za průtahy v řízení.

Pokud je rozhodnutí v právní moci (tzn. je pravomocné), znamená to, že je závazné pro osoby předmětného řízení a ty jsou povinny se takovým rozhodnutím řídit. Vykonatelné je rozhodnutí tehdy, pokud uplynula lhůta k plnění určité povinnosti v daném rozhodnutí. Po takovém uplynutí lhůty je tedy možné donutit účastníka splnit povinnost, která mu byla v rozhodnutí uložena, a to i proti jeho vůli.

Řádně doručený platební rozkaz nabývá právní moci, pokud proti němu nepodáte do 15 dnů od doručení tzv. odpor proti platebnímu rozkazu, a to u soudu, který platební rozkaz vydal. Odporem vyjádříte nesouhlas s uloženou povinností a soud proto platební rozkaz zruší. Následně Vám běží lhůta, zpravidla 30 dní, ve které musíte uvést, z jakého důvodu s podanou žalobou nesouhlasíte. Pokud byste takové odůvodnění nedoplnili, soud by mohl rozhodnout rozsudkem pro uznání.

Výkon rozhodnutí i exekuce představují možnost, jak donutit účastníka řízení ke splnění povinnosti i proti jeho vůli. Výkon rozhodnutí zajišťuje soud, exekuci naopak vybraný exekutor. V praxi je mnohem využívanější exekuce, a to zejména z důvodu efektivity a možného postihu více zdrojů majetku povinného.

Pro podání žaloby je nutné určit věcně a místně příslušný soud. Věcně příslušným je obvykle okresní soud (v Praze obvodní). Místní příslušnost pak zpravidla určujeme dle bydliště žalovaného, resp. sídla v případě právnické osoby.

Každý nárok či právo je nutné uplatnit včas, tedy ještě před uplynutím promlčecí lhůty a někdy i podstatně kratší prekluzivní lhůty. Zatímco běžné civilní nároky (na plnění či náhrady škody) se promlčují zpravidla po 3 letech, v řadě případů (správní žaloby, žaloby na neplatnost v pracovních, nájemních či korporátních věcech) jde o jednotky měsíců! V každém případě platí, že čím dříve vyhledáte profesionála, tím větší šance bude právo řádně a včas uplatnit.

Nárok na náhradu škody způsobené státem se uplatňuje odlišným postupem než běžná pohledávka. Nejdříve se totiž podává žádost o náhradu u příslušného úřadu, často ministerstva. Pokud úřad náhradu nepřizná do 6 měsíců od podání žádosti, lze zahájit soudní vymáhání. Poškozený je v takovém řízení částečně zvýhodněn například sníženým soudním poplatkem i podstatně nižšími náklady řízení v případě neúspěchu.

I pokud nárok uznáváte, je lepší soudnímu rozhodnutí o něm předejít např. dřívější úhradou dluhu či dohodou s žalobcem, neboť soud Vám zpravidla uloží navíc i povinnost nahradit náklady řízení žalobce. Žalobce má však často vůli dohodnout se na zpětvzetí žaloby výměnou za alespoň částečnou úhradu či dřívější úhradu dluhu. Vždy má smysl se o mimosoudní jednání alespoň pokusit.

Právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení (i opomenutí), ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, v jehož důsledku jim vznikla majetková nebo nemajetková újma. Nepostačuje však pouze nesouhlasit s daným rozhodnutím, nebo se v další instanci domáhat jeho zrušení či deklarace jeho nesprávnosti. Požadovat náhradu škody lze pouze v případě, že rozhodnutí bylo zrušeno či změněno pro nezákonnost poté, co nabylo právní moci (případně pokud se jedná o rozhodnutí nepravomocné, ale vykonatelné).

Soud může rozhodnout i "kontumačně". Pokud jste tedy od soudu obdrželi žalobní obsílku nebo předvolání k jednání, je zpravidla potřeba na doručenou výzvu adekvátně reagovat a dostavit se zejména na první soudní jednání. Jakmile takovou žalobu či předvolání obdržíte, je vhodné co nejdříve vyhledat právního zástupce, aby mohla zajistit Vaši obranu, zejména pokud se jedná o nárok, který neuznáváte. I pokud nárok uznáváte, je lepší soudnímu rozhodnutí o něm předejít např. dohodou s žalobcem, neboť soud Vám zpravidla uloží navíc i povinnost nahradit náklady řízení žalobce.