Ochranná známka chrání jakékoli označení (např. slova, obrázek apod.) výrobku nebo služby a umožňuje jejímu vlastníkovi výlučné právo toto označení používat. Tato ochrana však není absolutní, a i jiný podnikatel má možnost tuto ochrannou známku za určitých podmínek užívat.

Ze zákona[1] vyplývá, že vlastník ochranné známky je povinen strpět užívání ochranné známky třetí osobou v obchodním styku v případě, že tak tato osoba užívá ochrannou známku pouze za účelem informování veřejnosti o tom, že poskytuje služby nebo prodává zboží vlastníka ochranné známky.

Současně však nesmí být tímto vytvořen dojem, že existuje nějaké obchodní propojení mezi majitelem ochranné známky a jejím uživatelem.

Příkladem takového propojení je vztah mezi autorizovaným prodejcem automobilů Ferrari, tedy prodejcem, který má s Ferrari jako distributorem uzavřenou smlouvu a obdržel certifikát. Takový dojem pro průměrného spotřebitele tudíž nesmí při užívání cizí ochranné známky vzniknout. Dále musí osoba užívající cizí ochrannou známku při poskytování služeb nebo prodeji užívat označení, pod kterým byl výrobek nebo služba uveden na trh.

Problematiku ochranné známky probíral ve své judikatuře i Nejvyšší soud. Ten uzavřel, že pokud je označení vozidla, pod kterým je toto vozidlo uváděno na trh chráněno jako ochranná známka, je užití takového označení ze strany neautorizovaných dealerů vozidel nezbytné pro informování zákazníka.

Dle Nejvyššího soudu je užívání ochranné známky na prodejně běžnou praxí i u neautorizovaných prodejen (nejen) automobilů, pokud jsou splněny další zákonné podmínky. Tímto tedy Nejvyšší soud dal definitivní potvrzení neautorizovaným prodejcům k užívání ochranné známky.

V každém jednotlivém případě však bude nutné se zabývat otázkou, zda užití ochranné známky v daném případě nenavozuje dojem, že mezi vlastníkem ochranné známky a neautorizovaným prodejcem existuje obchodní propojení. Zaměnitelnost je navíc nutné posuzovat očima průměrného spotřebitele.  

I zde lze odkázat na rozhodnutí soudů, které řešily žalobu automobilky BMW Mnichov směřující proti neautorizovanému prodejci vozů BMW. Neautorizovaný prodejce totiž mj. užíval reklamní pylon, který obsahoval vedle slovní ochranné známky BMW i označení „specializovaný prodej a servis“.

Soudy proto posuzovaly, zda je takový pylon způsobilý navodit u zákazníků dojem, že prodejce vozů je prodejcem autorizovaným. Soudy došly k závěru, že nikoliv, a to i přesto, že označení „specializovaný prodej a servis“ na reklamním pylonu bylo provedeno menším písmem než označení „BMW.“

I přestože se soudy touto otázkou zabývaly zejména ve vztahu k prodeji vozidel neautorizovanými prodejci, domníváme se, že rozhodnutí může mít přesah i do jiných podnikatelských oblastí, ve kterých se výrobky nebo služby chráněné ochrannou známkou dále přeprodávají nebo v jejich souvislosti dochází k poskytování služeb (může se tak týkat např. značkové elektroniky).

Významný je z našeho pohledu zejména závěr, že pokud je ochranná známka používána neautorizovanými prodejci po splnění zákonných podmínek, je ochranou známku automobilky dokonce nutné používat, aby bylo zřejmé, že tento prodejce je odborně způsobilý dané služby poskytovat. Dle našeho názoru by tyto závěry měly mít přesah i do dalších odvětví, nezbývá však než vyčkat, zda v budoucnu ke stejnému názoru dojdou i soudy.

[1] Zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, v platném a účinném znění

‍