‍Nejvyšší soud ve své aktuální judikatuře^[1] vysvětlil, že vady předmětu koupě (zde vozidlo se stočeným tachometrem) nezakládají důvod pro aplikaci institutu neúměrného zkrácení podle § 1793 občanského zákoníku.

Institut neúměrného zkrácení umožňuje výjimečně požadovat zrušení smlouvy a navrácení do původního stavu, pokud se obvyklá cena vzájemně poskytnutých plnění ukáže být v hrubém nepoměru (a pokud „obohacená“ strana rozdíl nedoplní).  

Podmínkou aplikace tohoto výjimečného korektivu není ani zneužití subjektivních nevýhod zkrácené strany (tíseň, rozumová slabost, lehkomyslnost aj.) „obohaceným“, ale pouze nevýhodného postavení v důsledku informační asymetrie.

Smyslem pochopitelně není rušit veškeré smlouvy, kdy kupní cena neodpovídá tržní hodnotě předmětu koupě, nýbrž pouze tehdy, kde se plnění dostala do „hrubého“ nepoměru.

Nejvyšší soud nyní upřesnil, že neúměrnost plnění lze dovozovat pouze z okolností týkající se ve smlouvě sjednaného poměru výše plnění. Neúměrná by tedy musela být pouze ta plnění, která si strany sjednaly ve smlouvě a neúměrnost tak nelze dovozovat teprve z hodnoty obdrženému plnění, které smluvnímu ujednání neodpovídalo.

NS tudíž neshledal neúměrné zkrácení v situaci, kdy kupující nabyl vozidlo s 11x vyšším nájezdem kilometrů, než bylo deklarováno v kupní smlouvě.

Obvyklá cena vozidla s nájezdem 40 tis. km by sice byla podstatně vyšší, než vozidla s nájezdem o 400 tis. km vyšším, institut neúměrného zkrácení však nekoriguje skutečný stav poskytnutých plnění, nýbrž hrubý nepoměr hodnot plnění dle smlouvy.

Prostředkem ochrany v takové situaci proto zůstávají především práva z vadného plnění, která musí kupující zavčasu uplatnit.

‍

^[1] Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2313/2023 ze dne 28.5.2024

‍