Pokud soud v rozhodnutí uložil účastníku řízení určitou povinnost, rozhodnutí nabylo právní moci a vykonatelnosti a takový účastník svou povinnost dobrovolně nesplní, lze požádat o výkon rozhodnutí, tj. o nucené splnění povinnosti i proti vůli povinného účastníka. Návrh na výkon rozhodnutí lze podat buď k soudu nebo k vybranému exekutorovi.

Soud může účastníku řízení uložit povinnost (např. zaplatit určitou částku druhému účastníkovi). K tomu určí také lhůtu, která zpravidla činí tři dny od právní moci takového rozhodnutí. Pokud účastník svou povinnost v určené lhůtě nesplní, může se oprávněný účastník domáhat splnění povinnosti i proti jeho vůli. Tomu říkáme výkon rozhodnutí.

Výkon rozhodnutí může provést soud samotný. V takovém případě je třeba podat návrh na zahájení výkonu rozhodnutí k místně příslušnému okresnímu soudu, který nařídí výkon rozhodnutí. Tento způsob výkonu rozhodnutí však v praxi není příliš využíván. Soud totiž aktivně nedohledává majetek dlužníka,  ze kterého by bylo možné se uspokojit. Takový majetek musí označit oprávněný. Soud zároveň nemůže provádět několik způsobů výkonu rozhodnutí současně - pokud tedy bude provádět srážky ze mzdy, nemůže zároveň nařídit prodej movitých věcí. Výhodou však je, že oprávněný není povinen nic platit.

Druhou možností je vymáhání prostřednictvím soudního exekutora. Ten sám lustruje majetek a příjmy dlužníka a veškerá aktivita oprávněného je tak čistě dobrovolná. Zároveň může postihovat současně několik finančních zdrojů (např. příjmy ze zaměstnání a vedle toho movitý i nemovitý majetek). Nevýhodou je, že náklady na vedení exekuce a odměna exekutora jsou vymáhány přednostně před samotným dlužným plněním (tzn. že peníze dostane nejdříve exekutor a až poté oprávněný). V případě neúspěšné exekuce se oprávněný vystavuje riziku, že náklady exekuce bude povinen uhradit sám.