Ochrana duševního vlastnictví

Aby nehmotné statky nebyly jinou osobou zneužity a zachovaly si svou jedinečnost a hodnotu, musí požívat náležité ochrany. Prostřednictvím nástrojů práva duševního vlastnictví lze zamezit v případném užívání těchto nehmotných statků jinou osobou a lze tak zajistit výlučnost jejich užívání pouze oprávněnou osobou.

Ochranné známky

Pravděpodobně nejběžnějším nástrojem ochrany IP jsou ochranné známky, jež bývají i zpravidla nejčastějším předmětem sporů v této oblasti. Jedná se o jakékoliv označení tvořené zejména slovy, barvami, písmeny, tvarem výrobku, obalem výrobku či dokonce zvukem. Takové označení má za cíl zejména odlišit konkrétní od produktu konkurence a odlišit tak nejen samotný výrobek, ale i jeho původce. Dojde-li k registraci ochranné známky, nikdo jiný než vlastník této ochranné známky nesmí v obchodním styku ve spojení s výrobky nebo službami, pro něž je dané označení chráněno, používat označení shodné nebo jemu podobné.

Pokud i přesto k takovému užívání dojde, má oprávněná osoba (původce, autor, vlastník) právo se domáhat nápravy, tedy zejména aby se porušovatel zdržel zásahu do jeho práv. Dále má oprávněná osoba právo domáhat se po třetí osobě poskytnutí informací o původu výrobků či služeb, jež jsou uváděny na trh se stejným či zaměnitelným označením, případně právo domáhat se u příslušného soudu nařízení předběžného opatření, případně i právo domáhat se náhrady škody, vydání bezdůvodného obohacení či přiměřeného zadostiučinění ze strany porušovatele.

Ochrana know-how

Aktuálním a taktéž velmi častým předmětem sporu je know-how, jež představuje samostatnou složku duševního vlastnictví. Jedná se o tajný, podstatný a identifikovaný celek praktických nepatentovaných informací. V praxi se tak může jednat například o specifický postup výroby určitého produktu, technické informace či software, jejichž společným znakem je, že zajišťují určitou výhodu na trhu. Ochrana samotného know-how spočívá zejména v aktivním jednání jeho vlastníka, tedy ve vynaloženích sil pro vymezení daného know-how, jeho ocenění a vytvoření systému pro jeho dostatečné utajení. Know-how se však může také stát součástí obchodního tajemství, a to ve chvíli, kdy je konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a běžně nedostupné. V takovém případě jeho neoprávněné sdělení, zpřístupnění či osobní využití představuje nekalé soutěžní jednání. Ochrana proti takovému jednání je poté obdobná jako u neoprávněného použití ochranné známky, a to v rámci prostředků sloužících k vymáhání práv z průmyslového vlastnictví.  

Soudní vymáhání práv duševního vlastnictví

Neoprávněný zásah do práv chráněných ochrannou známkou, zásah do práva autorského či porušení chráněných průmyslových práv však v praxi nemusí zůstat pouze v občanskoprávní rovině, obě tyto protiprávní jednání totiž mohou být taktéž kvalifikovány jako trestný čin. Nad rámec prostředků soukromého práva je tak též možné chránit Vaše nehmotné statky s pomocí prostředků trestního práva. Podání trestního oznámení může dokonce skýtat řadu výhod, a to zejména v případě důkazní nouze v civilním sporu. Orgány činné v trestním řízení totiž na základě tzv. vyšetřovací zásady disponují celou řadou pravomocí, které jim umožňují zajistit potřebné důkazy, jež mohou být následně využity i ve sporu civilním.

Zajištění ochrany Vašich práv k duševnímu vlastnictví, včetně případné registrace či jiných administrativních kroků, a zejména pak samotný spor před soudem či jiným správním orgánem, s sebou může nést řadu úskalí a komplikací. Proto v takových případech doporučujeme vždy vyhledat odbornou právní pomoc.

‍